Dnešek byl fajn. Ano, tak bych ho zhodnotila.

Měli jsme zkoušky z angličitny. Cambridge exams. Jsou tam různý úrovně. Od Starters po KET. My jsme byli "Flyers". Vůbec jsme se dneska naštěstí neučili. Jen jsme přišli do počítačový učebny, kde jsme všichni čekali. Mohli jsme tam mezitím bejt na internetu nebo tak a pak se různě volali lidi na zkoušky. Byly zkoušky z mluvení a zkoušky, jakože psací. My jsme šli prvně na ty psací zkoušky. Nejdřív nás tam přivítala nějaká pani, řekla nám o těch zkouškách něco a pak jsme dostali poslechový testy. Když už jsem seděla sama v tý lavici, v naší třídě, kde se zkoušky dělaly, říkala jsem si, co tady doprdele dělám, vždyť anglicky moc neumim a při otevření testů jsem začala panikařit, jelikož jsem moc nerozuměla tomu, co se v tom rádiu říkalo a navíc, při úvodní znělce jsem měla chuť se začít řezat smíchy. Rozhlížela jsem se okolo, panikařila, ale pak jsem si vlastně říkala, že to není tak těžký, jak nám nakecávala ta ženská, co nás tam hlídala. Byly to lehký otázky, ale stejně jsem si něco tipovala. Pak jsme měli psací a čtecí část. Tam jsem to lehce zvrtala (neznalost slovíček se pozná, no). A ještě dnes se ty testy posílají do Cambridge, kde se ty testy opravujou. (Nejprestižnější škola!) Pak jsme odešli a my jsme si šli něco koupit na uklidnění.

Ale, když se na to dívám takhle zpětně, tak si říkám, že to byla docela pohoda, ikdyž jsem to byla JÁ, která uklidňovala mé panikařící spolužáky. Heda mi celej den pořád předříkávala řeč, protože si připravila, jak se bude představovat, atd. A přitom jsem to většinou já, která panikaří, ale jo, panikařila jsem. V duchu. A když už všichni odešli a zbejvala jen naše kategorie "Flyers", tak jsem panikařila strašně. Měli jsme mít zkoušky z mluvení. Heda byla první v pořadí. Já byla třetí.

Když jsem přišla na řadu, řekla jsem, ať mi všichni držej palce, učitelka řekla, ať chvíli počkám přede dveřma, já jsem si zaskákala na odreagování, nadechla jsem se a... vešla.

Seděl tam chlap, lehce plešatej, s brejlema. MARK. "Hello", řekla jsem, on něco dopsal, já mu podala svůj list, kterej jsme ještě předtim dostali a kde mě nejspíš oznámkoval projev a on mi teda řekl, ať se posadím. Mluvil samozřejmě anglicky, ale rozuměl i česky, jelikož tu prej žije už osm let. On se představil, já se představila. Zeptal se mě na příjmení a pak vytasil obrázek, kde jsem měla hledat rozdíly. Další částí byl příběh. Někdy byly chvíle ticha, jelikož jsem neorozumněla, což bylo strašný, ale on otázku zopakoval, zeptal se mě na školu, kdo je můj oblíbenej učitel, kdo sedí vedle mě "Next to me sits Monica.", a občas jsem si tam něco pro sebe zahudrovala česky. A přitom na mě pořád upíral zrak.

Achm, prej jsem tam byla strašně dlouho, ale mě to připadalo krátký. Mám zase zážitek. Pak jsme ještě čekali na ostatní. (Spíš na Jardu..) Podle všeho si myslim, že jsem nedopadla nejlíp a zvrtala jsem co se dalo. Mlela jsem prostě všechno dohromady. Něco jsem vždycky řekla. To, co mi přišlo na jazyk a myslím, že při vyprávění příběhu jsem tam plácala jeden čas za druhým. Mám z toho špatnej pocit, ale doufám, že jsem to dala. Navíc, hnusný bylo v písmených testech vybarvování. V rádiu vám prostě kecali, co máte jak vybarvit (docela hard) a před váma ležel nevybarvenej obrázek a vedle toho pastelky. Bože. Chtěla jsem vzít nohy na ramena. Navíc, Heda pak všechno referovala mamce, ale alespoň jsme skončili o něco dřív. :) Přinesli jsme si omluvenky (pro kterou jsem ještě musela zajít ráno k mamce do práce..) a bylo to. Hrozně doufám v to, že jsem to zvládla, protože jestli ne, tak se sesypu (jo!:D). Musela bych opakovat Flyers a teď si navíc nejsem jistá, jestli chci skládat zkoušky KET.

A odpoledne jsem jela na trénink. Sama. Jo, zvládla jsem to. Obula jsem si conversy, dala do uší sluchátka, na záda si vzala bágl a šla jsem. Potkala jsem D, takže to bylo o to lepší a měli jsme pak prodlouženej trénink. Měli jsme ho 2,5 hodiny místo jenom 1,5 hodiny. Docela se to daří, ale i tak na mě byla trenérka lehce nakvašená a tenhle trénink jsme měli spojenej s dvěma dalšíma skupinama a nacvičovali jsme společný části sestav. Byla to docela flákárna, nijak zvlášť jsme se nenamohli, ale to, co se zdálo, že je to primitivní, primitivní nebylo.

A zejtra pomáhám mamce s akcí pro školku. It'll be funny. (pro zajímavost : mamka bude dělat myš, já jsem už vyrostla z let, kdy je mi jedno, co mám na sobě, takže kostým mít nebudu, takže alespoň zabiju dopoledne a nakonec si opeču buřt:D)

...a to jsem se nezmínila o tom, jaký jsou ve škole idioti.

...a vypadám, jako když mám zubní náhradu. Nevím, čím to je, ale jsem nasraná. Nechci teď moc otvírat hubu.

Aghm, kde začít.

V úterý nám odpadla odpoledka, jelikož byly závody a jelikož je naše třídní tělocvikářka, tak tam byla téže. Takže supr, jelikož výtvarku zrovna dvakrát nemusim a o zemáku jsme měli supla, tzn. mladýho L. Je fakt supr, ikdyž Heda k němu nemá zrovna vřelé sympatie. :D Pokecali jsme s ním a i on říká, že to, co se učíme na chemii nevyužijeme (leda bysme možná šli na nějakej chemickej obor, což u většiny lidí ze třídy nehrozí).

A ve středu mi sundali rovnátka. Odešla jsem dřív ze školy, takže jsem nebyla na Volitelnou češtinu (thanks god!), ale když už jsem ležela na tom křesle a doktoři se mi hrabali v puse, tak jsem si říkala, že už chci, aby byl konec, že by možná bylo lepší, kdybych v tý škole byla. Ne, že bych měla strach ze zubařů. Já patřím k těm jedincům, kterým to nevadí. Nějaký to šťouráníčko v hubě, občas možná vrtáníčko zubu, plomby a bla, bla, ale když jsem musela mít pořád otevřenou hubu, oni mi odsávali sliny, až mě vyschlo v hrdle a měla jsem pocit, že ten jazyk, kterej jsem musela dát jinam, abych jim nezkazila práci, nikdy nedám dolu. Ale dalo se to. Zase mi dělali otisky, fotili mi zuby a ještě v pondělí musim oběhat rentgeny + si musim zajít pro vyndavací rovnátka, takže se chci lehce pozdržet, abych nemusela na ty nejhorší předměty ever. (tzn. matika + fyzika..)

Ale... ležela jsem si takhle na lehátku, málem jsem tý zubařce ukousla prst (na mojí obranu : neuvědomovala jsem si to!:D) a říkám si : Joo, to budu vypadat supr dupr. Bude to fakt fajn. ALE šla jsem na záchody, kouknu do zrcadla a málem to se mnou seklo. Vypadám příšerně. Nevim, jestli je to o zvyku a nevim, jak moc lidi z mýho okolí uměj lhát, ale můj názor je takový, že je to horrible. Přesně podle očekávání. Achm. Dneska jsem ve škole ani nechtěla otevřít hubu, jelikož vypadám, jako dosud neobjevený druh hlodavce (to říkám s oblibou, but... it's true!). No, výhody to má. Nemusim si pořád čistit zuby a můžu se v klidu najíst. A taky ráda přejíždím po těch zubech, protože mi přijdou takový nějaký hladký a vůbec. Navíc, mám na dolních zubech zezadu nějakej drát, kterej mě tam strašně sere a nevim, k čemu to slouží. :D Navíc, seděla jsem takhle v tom pochmurném, zataženém dni v autobuse, každou zastávku se modlila, jen ať nepřistoupí někdo známej a přitom přede mnou seděly dvě postarší paní. Zapředly spolu rozhovor na téma, jak je vstupný na Vystaviště (hobby) drahý, až skončili u tématu : Rath. Haha, ani nemusim koukat na televizi.

+ ve škole jsme dostávali papírky s tim, jakej chceme příští rok volitelnej předmět. Výběr zní takhle : digitální fotografie, cvičení z matematiky (sebevražda!!!!!!!!!!!!!!!!!!!), seminář z chemie a němčina. Chci tu digitální fotografii, protože tohle je výběr, jak bota. A doufám, že konečně alespoň příští rok bude ta volitelka fajn, protože co mám zkušenosti s volitelnou výtvarkou, volitelnym zemákem a volitelnou češtinou, tak bych si radši prostřelila mozek. Navíc, ještě když jsme měli na volitelnou výtvarku učitelku, která chce dělat extra věci a já člověk netrpělivý a vzteklý, tak jsem se pak nemohla divit, že najednou z ničeho nic propadám, když jsem se u všeho vztekala a následně nic nedělala. Jo, toť vše k mé historii volitelných předmětů.

A jelikož jsem člověk závistivý, tak jsem nasraná, jelikož má drahá kamarádka je strašně chytrá a anglicky umí perfektně. Působí dojmem, že nemá trému, zato já, když se zadrhávám, protože si v duchu připravuju věty a pozastavuju se nad tím, jestli jsem neudělala chybu, tak působím tak, že jsem strášně ve stresu a že ty texty shválně prodlužuju. Majne angličtina hadr. Jo, mám trému. Ale jen z toho kecání. Ježišmarja, bože můj. Budu ráda, když mi budete držet palce (ale stejně počítám s tim, že se na mě všichni vyserou..).

No, a... ve středu o příroďáku si mě a L. vytáhl ze třídy zástupce. Nejdřív ve mě hrklo, jakože, co jsem udělala, že o tom nevim, ale pak jsem dostala dvě obálky, který jsem měla doručit na danou adresu. Ach, cítila jsem se důležitě (joke). Dneska jsem je teda byla doručit (o tom, že vedle mě kráčela mamina se nemusím zmiňovat), jenže na tý jedný adrese prostě nebylo jméno, který jsem potřebovala. Tak dobře. Zejtra ten dopis musim odevzdat znovu zástupci, jelikož je to prej důležitej dopis a ještě bych se měla poptat po mejch botách, jelikož jsem je ztratila. Možná mi je někdo ukradl, ale, jak by to udělal?! Musel by mít leda nějakou skvělou fintu. Přemýšlela jsem o tom, že jsem si je nechala v šatně na tělák, jenže... ten tělák jsem měla celou dobu v šatně. A jestli je někdo vzal, tak : co to jsme kurva za školu, že tam lidi v ní nemaj ani na boty?! Leda by je někdo jen tak někde vyhodil. Záhada. Musim obejít všechny ztráty a nálezy a do tý doby musim vydržet v těch mých starých, odporných botech.

Já ani nevim, proč se tak cejtim. Možná je to počasím?!

Ani nemám moc velkej důvod se tak cejtit, ale jo, cejtim. A poslouchám never shout never jen tak, pro uklidnění. A vzpomínám na dny, kdy jsem je poslouchala. Dnes má Kikinka narozeniny. Ano, dnes je tvůj den! Slíbila jsem jí k narozeninám věnovat článek, ale ten článek by uspal i vola, takže byl zahrabán do útrob. Zejtra má zase narozeniny Míša. :)

Dneska jsem mimo všechno byla na rovnátkách. Opět jsem přišla pozdě a ve středu už mi ty rovnátka sundaj. Mám obavy, ale zato se docela i těšim. V pátek budeme mít místo školy ty zkoušky z ájiny. Ehm, konečně jsem si stáhla film v angličtině. Totálně jsem nevěděla, co si stáhnout, navíc jsem to ani v angličtině nemohla sehnat a odteď se budu učit, ikdyž tomu filmu nebudu rozumět.

A navíc jsem zase posrala tu fyziku. Zejtra píšeme z chemie. Nemám dopsanej sešit, takže to stejně napíšu na velice špatnou známku. (čtěte tedy : na pětku..)

Potřebuju prázdniny.

Fakt se cejtim tak nějak strašně prázdně.

Když vidíte trailery na tenhle film, tak se těšíte a čekáte, že to bude fakt supr film. Takovej ten, na kterej se pak díváte znova a znova, ale tady to bylo spíš zklamání.

Jelikož jsme se už dřív shodly s Hedou na tom, že bysme na ten film mohly zajít, tak jsme využily toho, že dneska byly 2D filmy za 50 Kč a 3D za 100 Kč. Bohužel jsme nebyly jediný, který se o týhle akci dozvěděly a tak jsme stály u pokladen, kde nebylo zrovna málo lidí. Zjišťuju, že mi to nedělá dobře. Pořád hledám známý tváře a taky se napůl modlím, aby tam nikdo známej nebyl a jsem vůbec celá nesvá. V kinosále jsem seděla vedle nějakejch ženskejch, který se při filmu pořád bavily a smály se. Ale jo, bylo to fajn, protože jsem měla pocit, jakoby na mě vydali výstrahu, že jsem plesnivá a tak, aby se ke mě nikdo nepřibližoval do okolí deseti metrů, jelikož, když už přicházeli lidi, tak si sedali všude, jen ne ke mě.

Ale film se dal. Pořád jsem čekala, že se tam něco stane, ale nestalo. Ale nadruhou stranu, to nebyla happyending story.

Joo, taky bych ráda psala deník, kterej by pak někdo chtěl vydat, jenže... já bych tam psala asi takový věci, že by se to prostě zveřejnit nemohlo. :D

Ten film mě strašně nabudil k tomu, psát si ten deník. Nebo alespoň přemýšlím (ZASE) o novým blogu, kde bych začala pořádně, ale na to asi vykašlu, jelikož se znám a vím, že bych zase skončila u takovejch nesmyslnejch článků, jako tady. Ale ten deník budu shánět! Nějakej hezkej, ať se do něj pořádně píše.

+ mě ten film zase zdeptal, jelikož bych chtěla mít taky kluka. Ehm, nejsem jediná. Ale když se zhodnotím, tak celkově vím, proč mě nikdo nechce. A číst zamilovaný knížky taky nepomáhá. Bože. Působím divně, žejo. Typický 14ti letý výlevy. Ale prostě mám divný pocity. Pořád. Všechno mě sere. Při pohledu do zrcadla mám chuť řvát a jen si zoufale říkám : Proč doprdele já?!, atd.

Všechno je to pořád dokola.

A zejtra nechci do školy. Píšem z fyziky a já si uvědomuju, že z ní na vysvědčení musím mít trojku, protože víc čtyřek nesmím připustit. Musím vydržet ještě měsíc a 15 dní. Mother of god.

Vše při starým.

Mamka pořád řve. Pořád jsem strašná. Chci to mít za sebou. :)

Jen teď si užívám posledních dní, kdy mám rovnátka a kdy na ně ještě pořád můžu nadávat, jelikož už ve středu je budu mít dole. Jo, bude to změna. A asi strašná. Budu vypadat, jako... hm, křeček nebo jiný hlodavec.

" Já se asi zuju !!! " - "Dane, NEEEEEEEEEEEEE!"

" Vy tam vzadu ! Buďte zticha nebo si tam k vám půjdu sednout ! " - "Jooo, poďte k nám pani učitelkoo!" , "Joo, uděláme fotky ! "

" Hele , milánkové ! Buďte zticha ! " - " On je tu nějakej Milan ? "

" Došel benzííín , došel benzín ! " - " Kdo to tady zas řve ? Dan ! Kdyby něco , tak ten autobus jede na NAFTU ! "

" Tyvole , já mám v kompu asi 200 fotek , P. je fotograf , fakt . Mám tam asi 200 fotek , z toho sou použitelný asi tři a všechno fotil on , jen jednu mám , když jsem se fotil sám " - " Jooo, to je ta , jak tam vypadáš , jak když si někam spad , ne?! " :D:D:DDD

Tenhle tejden byl fakt moc pohodovej a jednoduše skvělej, protože jsme se nijak moc neučili nebo něco, jelikož jsem v pondělí nešla do školy, díky mým protestům, že tam prostě nepůjdu, jelikož chci delší prázdniny, v úterý byl státní svátek, takže jsme měli volno, ve středu nám první hodinu chyběl učitel, což znamená, že jsme byli rozdělení po třídách a my zrovna dostali učitele na příroďák, kterej učil vedle v počítačový učebně a tak nás nechal bejt na internetu nebo tak, takže to byla pohoda. Učitelka nám z fyziky odložila test a když jsme měli mít volitelnou češtinu, tak učitelka nešla. Po nějaký době pár lidí došlo do kanceláře a když se vrátili, slyšeli jsme to, co chce slyšet většina lidí. "Jdeme domů!". Odpoledne jsem si s Jaruškou a Eliškou zašla do knihovny, pak jsme chvíli s Jaruškou byly venku a ve čtvrtek se to taky dalo. Nic moc jsme nepsali + jsme se fotili, takže to bude zase hrůza. Poprvý na fotce stojim a myslím, že tam nemám zrovna nejinteligentnější výraz, zvlášť, když se na vás dívá půlka školy z okna.

A včerejšek byl jeden z těch dnů, kdy si prostě myslím, že naše třída je děsně moc skvělá a jsem ráda, že nás - holky - do ní přeřadili.

Ráno jsem vstala v šest, abych byla ve čtvrt na osm u školy. Joo, dařilo se. Trochu jsem sice doma panikařila, že nestíhám, ale nakonec jsem se vykopala a vypadala jsem, jako když se stěhuju. Měla jsem batoh a tašku na foták. Už z dálky jsem viděla autobus a pak jsem vešla za roh, kde stála naše třída. Ještě chvíli jsme čekali, J. zaspal a jeli jsme. Jaruška (moje spolusedící v autobuse) mi pořád cpala řízky, až jsem se při zpáteční cestě nechala ukecat a řízek snědla. :D Bylo strašný vedro. Myslela jsem, že pojdu, protože se to moc nedalo. Navíc se mi zkroutila ofina, nacož jsem víc než háklivá a štve mě to, takže jsem vypadala, jako imbecil a k tomu jsem byla fakt dead. Ale nebyla jsem jediná. Heslo výletu znělo jasně : řízky. A jako správní češi jsme museli reprezentovat, tudíž naše bejvalá dějepisářka a třídní sedmáků, měla fusekle v sandálích a my jsme měli řízky, funny. V Techmánii ( podle M. TECHNOmánii :D ) byla celkem nuda. Viděli jsme pár přednášek o tekutým dusíku , atp. a prolejzali jsme tam všechno, co tam bylo. Bylo to celkem nudný, ale tak fotili jsme, což bylo asi nejlepší. Dali jsme si nanuka na schlazení, žrali, kecali a pak jsme jeli do ZOO. Venku se to fakt nedalo. Už jsem viděla světlo nakonci tunelu, ale vydržela jsem. :D V ZOO to bylo asi nejlepší, ikdyž je to prostě jen ZOO. Fotili jsme většinou jen sebe, co si budem nalhávat a nakonec, při cestě do Dinoparku, jsme zašli do nějaký "hospody". Spíš občerstvení, kde jsme si dali tříšť a smáli se učitelkám nazývaným like a "řízek , chleba , horčice". (krycí jména v buse, btw). V Dinoparku jsme šli asi jen do 3D kina. Funny, again. Michal tam strašně řval a to prostě nešlo. :D

Pak jsme opět šli do toho občerstvení, kde byl výhled na tygry. Nejlepší byl ten jeden, protože pak tam přišel strašně blízko a tisknul čumák na to plexisklo a tak. Zase jsme kecali, já měla zase nanuka a pak už jsme pomalu šli zpátky k bráně, kde jsme měli mít zachvíli sraz.

Při cestě zpátky se hrála flaška. (Na podlaze v buse, haha) Hrála se na pusy , což jsem odmítala (jsem srab, ale přeci jsem to těm lidem nemohla udělat!:D) Učitelky z nás byly docela angry, takže v pondělí očekáváme dlouhé proslovy o tom, že jsme se chovali, jako prasata, atd. Všichni tam hlásili a když už jsme nevěděli, co dělat, tak jsme zpívali. Když se stavělo na benzince, chtěly se koupit kondomy, ale jelikož učitelka nejspíš tušila naše ptakopysčí plány (...a že jsme zase byli nenápadný!!!), tak jsme se na to vysrali, protože : co bysme s tim zase dělali, žejo. Nothing. (Dneska se mi ještě ke všemu zdálo, že jsem je byla koupit já)

Když jsme dorazili ke škole, tak jsme tam ještě chvíli zůstali, jenže pak tam přišli dva solidně napitý - podle Michala "zasraní hipíci" a to už jsme se trochu začali rozdělovat, až jsme nakonec šli domů spolu s D, H a K.

Pak jsem někdy do půlnoci nahrávala fotky a pak jsem to už vzdala a šla spát.

Bylo to fakt awesome. Zopakovala bych to víckrát. Jo, asi tam ty lidi mám fakt ráda. Nejlepší je, že ty, kterejch jsem si všímat nechtěla, tak jsem si jich nevšímala a jsem ráda, že jsem jela. Ikdyž jsem byla spařená ze sluníčka, tak to stálo za to a bylo to pořád lepší, než sedět u fejsbuku a pařit se doma. Mhm, toť vše, co jsem chtěla říct.

Vrátila jsem se z Brna! (Už včera, ale to je jen detail) A viděla jsem naživo V, kterou znám rok a půl přes internet, ještě z dob, kdy vedla blog a já jí ho četla, atd.

Měla jsem obavy, ale zároveň jsem se těšila a to, že můj bratr zrovna v Brně měl dělat příjmačky byla perfektní příležitost a tak se to všechno domluvilo a my se viděly.

Ale od začátku.

V sobotu ráno jsme s rodinkou (mamka + bratr) vstali v dobu, kdy normální lid spí, protože je prostě víkend, ale my už se v tu dobu vydávali na vlakový nádraží a bohužel - k mý smůle jsme potkali půl města, protože jsou všichni nějak moc aktivní a museli vyrážet do víru města už tak brzo ráno. Všude se pohybovali samý čundráci. Už ve vlaku jsme před nějakýma seděli a jedna z těch holek měla na triku napsáno : "Přírodovědecká fakulta". Ach. Bavili se o politice a tak jsem jen tiše naslouchala, v uších majíc mp3ku, kde mi převážně hráli Paramore. Navíc, čekala bych, že po tolika letech mě člověk nepozná a vy doufáte, že jste se změnili a tak okolo sebe třeba jen projdete nebo něco a on si vás nevšimne, ale proboha, proč mě musej všichni poznat?! Asi jsem se moc od první třídy nezměnila, žejo. Kruté. :-D Hmm, seděli jsme čtyři a půl hodiny ve vlaku. Fakt mě to nebavilo a ten vlak měl navíc ještě zpoždění a vůbec to bylo nějaký nudný. V Brně jsme pak šli do Vaňkovky. Byla tam spousta lidí a všichni se tak divně čuměli, až jsem měla chuť vzít roha, protože to bylo fakt nějaký podezřelý. Šli jsme se nažrat, ale na mě už šla nervozita z toho, že uvidim V. a tak jsem pozřela jen hranolky a když jsem jí volala, kde vězí, protože mi psala SOS SMS, tak se mi děsně klepaly ruce, funny. :-D Ale bylo to dupr. Když jsem Vrend viděla, tak jsem za ní šla a přitom měla mobil pořád u ucha, jelikož ona mě neviděla. Ahm, myslím, že proběhlo přátelské obejmutí, pozdrav, atd a pak jsem jí šla představit mamce a bráchovi (trapná část :D).

Ale podle mě (nevím, jak podle V) to bylo nejvíc vyvedený. Joo, nejdřív jsme se trochu styděly, ale pak jsme se začaly celkem normálně bavit, prolezly Vaňkovku, jely do Olympie, fotily jsme se (ty fotky by mohly mluvit o zoufalosti..) a tak.

Koupila jsem si placky + svetřík. Fakt radost jsem měla. Ikdyž se V. divila, jakto, že mám radost z takovýho mála, tak já si většinou nic nevyberu a ten den jsem si vybrala, takže docela úspěch. Sedly jsme si do KFC, kde jsme pořešily další strasti našich životů a v Nanu-Nana (obchůdek s dárkovýma potřebama:D) jim to tam V, tak trochu ohodila kolou. Ještě teď se tu směju. :D:DD:D Pak jsme trochu prolezly centrum Brna, V. mi ukázala obchod s martenskama, jenže pak už mi mamka volala, ať se s nima sejdu a ať už jedu na "ubytovnu". Takže mě V. doprovodila na tramvaj a naše cesty se zase rozdělily. A podle mého se to vyvedlo fakt dost. Bylo to nad očekávání a já jen doufám, že jsem V. neodradila svým vzhledem a že se zase uvidíme, ale podle všeho se uvidíme, protože mamka s tim počítá a V. i po tom, co mě viděla, plány nezměnila. :-)))))))

Druhej den (sunday) jsme se s mamkou a bratrem nasnídali v restauraci, kde jsme si dali palačinky s nutellou a banánem a pak jsme vyrazily na Špilberk, kde jsme se dohrabali na rozhlednu, poslechli si zvonkohru a šli jsme na vlakový nádraží. Cestou jsem si koupila ELLE a teď čekám, že mě za tento čin všichni ukamenují. Pak jsme šli do restaurace, kde si mamka dala přírodní kuřecí plátek s bramborami a brácha hovězí guláš s knedlíky a já to za ně pouze lehce dojedla. :-D

Byla bych tam dýl. Je to nakonec i krásný město. Lepší než tady. Tam to bylo takový skvěle velký, plný obchoďáků, ale zase tam všichni tak pochybně čuměli. :-D Ve vlaku jsem zabíjela nudu, pročítáním ELLE a posloucháním Paramore.

Lhala bych, kdybych řekla, že se nechci vrátit zpátky, really.

Vrátili jsme se večer a dneska jsem nešla do školy. I přes mamky lehké protesty. A taky věřim, že mě možná někdo ze třídy ukamenuje, ale co. Psát z fyziky stejně budu, milí drazí.

Ach , dnešek jsem si užila.

Jsem však v jakémsi čokoládovém opojení, dalo by se říct. Ale vlastně vůbec nejsem, protože si ani nejsem jistá, co to znamená. Ale dnešní den byl skvělej. Bylo krásně, ikdyž se počasí pak zkazilo a pršelo, ale alespoň už nebylo takový vedro a navíc při běžení domů v tom dešti jsem si připadala AS FREE AS A BIRD.

Jeli jsme dnes totiž s Hedou, Christine a Míšou do města.

Většinu peněz jsem utratila za jídlo v McDonaldu (fresh cheesburger, cola, french fries, café latte with vanilla flavor + mcflurry), ale ani toho nijak nelituju, protože káva byla nejvíc skvělá a oblečení jsem ani neměla chuť si zkoušet nebo tak.

Vyrazily jsme hned po obědě a taky jsme schytaly několik "lichotek", od ostatních. Ach, červenám se, ale většinou to bylo od starejch mastichlupů, kteří zřejmě nevěděli, že patřím k holkám. Opravdu potěšující.

Taky jsme potkaly několik cizinců, z jejichž ájiny se mi podlamovaly kolena. Ale otázkou pro mě bylo, jakto, že je jich to tolik a proč jezdí zrovna do tohohle Ptakopyskova.

Navíc jsme předstíraly, že jsme z Anglie. Majne ájina hadr.

Ale tak... hlavně, že nemáme penizeeeeeee. :-D

( Přestávám podporovat Voldyho )

Na Majáles jsem se zcela vykašlala, neboť náš nudný městský program je opravdu na nic a na chlastačky nejsem zvána, takže se jen tak nudim u počítače a opíjím se jablečnou šťávou a poslouchám písničky. Jelikož je zítra poslední den volna, upadám do depresí. Just joke. :-D

Hah , maybeee , one day. I wish it. :-))))

You'll enjoy the first May!

Upřímně jsem hrozně ráda, že je tak skvělý počasí. Dá se podnikat spousta věcí a tak nějak mi to skvělý počasí dodává energii a mám jen tak radost, ikdyž je jasný, že ta radost mi někdy moc dlouho nevydrží.

A mám ráda Raega. Jojo, přiznávám to. Ale pořád se držím názoru, že jeho písničky moc ráda nemám a nemusím je poslouchat, ikdyž občas je nějaká docela povedená. Já ho mám ráda, jenom pro to, jakej je, jako člověk. I to je někdy dobrý. Myslim, že je to takovej vzor, kterej dodává odvahu a sílu do budoucna a dokázal toho celkem dost.

Jinak si celkem tyhle dny užívám. :) Dneska (..včera) jsme byly s Hedou ve Stromovce, kde jsme se rozplácly na deku a opalovaly se. Ach, přijdu si, jako dítě květin.

V pátek jsem poprvé vytáhla kraťasy. Na tréninku jsem si zvětšila modřiny a málem jsem tam pošla, jaký bylo odporný vedro.

Ve čtvrtek u nás ve třídě byla krásná a chytrá Christine a tak jsem si ten den docela i užila, protože byl pohodovej, ve škole se nic moc nedělo a navíc jsem se cítila tak chytře! Ahm, avšak po škole, kdy jsem šla pro Míšu a ona mě fotila mě ta optimistická nálada opustila a mou náladu zachmuřila skutečnost, že vypadám, jako kraví pozadí.

V úterý jsme byli na "kulturní akci" s názvem "Rock 90.let". Uhm, pořád lepší než se učit a tak jsem tedy vytáhla zrcadlo, abysme udělali nějaký ty vzpomínkový fotky na naše mladá léta.

A prostě jsem momentálně strašně dobře naladěná a chystám se spát. Zejtra máme ředitelský volno a s Hedou + Míšou chceme obejít obchody a pak bych zašla i na Majáles, ikdyž ten náš je docela o ničem, řekla bych.

Na interpals se na mě nalepil nějakej úchyl, kterej psal i Kikině (zdravím, KIKI!). výslovně jsem tomu idiotovi, co mi píše, že mi chce poslat na e-mail svoje fotky, jelikož má prej rád módu (haha, já přece vim, že mi chce poslat svý seschlý péro..), napsala, že si nejsem jistá, jestli mu ten e-mail chci dát a následně jsem přitvrdila a napsala prostě, že NE, tak ten krypl mi furt píše, ať mu dám e-mail, achjo. Alespoň nějaký pozdviženíčko. -.-

- A nepíšu jen z toho důvodu , že buď není čas nebo se mi zdá , že neumím psát , tak ty články radši mažu.

Mhm, odkuď začít?!

No, dneska nejsem dobře naložená, což znamená článek plný depresivních keců, od mýho vzhledu, až po můj nudný život.

-

Takže...

Sere mě, že mám život takovej, jakej je. Jo, možná bych mohla bejt ráda, ale už mě nebaví poslouchat mamku, jak si věčně stěžuje, jak jsem neschopná. Hold jsem nesplnila její požadavky. Ona si naivně myslela, že budu stejně supr, jak můj bratr. Budu vést nudnou, na mě až moc chytrou konverzaci, o fyzice, matematice a jiných nudných věcech, budu chodit na sportovní kroužky, učit se Esperanto a že ve škole budu vyčnívat svojí chytrostí a všechno půjde snadno. Naivně si myslela, že půjdu ve stopách mýho bratra. Že půjdu na vejšku. HA. Omyl. Víte, jestli budete někdy chtít mít dítě, tak ho prostě berte takový, jaký je. S chybama. Určitě chcete dítě, který bude chytrý. Rozený talent. Bude hrát na hudební nástroje, whatever. Ale co když takový nebude?!..

Nepiju, nekouřim (jsem pouze příležitostný kuřák, upřímně..), nefetuju, sexuálně nežiju.

A co z toho mám?! Hovno. Pořád jsem špatná, ach. Hrůza. Co kdybych začala dělat všechny ty neřesti, který jsou vypsány víše? Ehm, myslím, že to je už celkem jedno. Stejně je každej vychlastanej every week, atd, atd. Kecy mý matky mě vysilujou natolik, že mý myšlenky občas zabloudí k sebevraždě a plánuju, kde a jak se zabít. OMFG. Ale ne, na to jsem příliš zbabělá a radši na mamku řvu taky a schválně jí hnusně připomínám, kam to dotáhla ona. Při nárazu na výši jejího platu, se zarazila a málem jsem dostala facku. Jo, byla jsem už tak nasraná, že jsem musela napsat tátovi stručný e-mail obsahující stížnosti na mamku, na to, jak mě chtěj vyhodit z bytu a tak dáál.

Všecky tydlenty problémy a stresy, že když dostanete blbou známku z matiky a budete mít čtyřku na vysvědčení, tak vaši rodiče budou nasraní a budou se za vás stydět, se nahromadí a vy už pak prostě budete mít chuť někam vyrazit a odreagovat se. Ale ani to nevyšlo. Právě teď Mandrage v našem městě zahájili svůj koncert. A já tam nejsem. Všechno bylo domluvený, ale pak se to prostě posralo. Ptala jsem se několik lidí, jestli by se mnou nešli, ale ne. Nešli. Otázky typu : "A co tam?!", mě jednodušše vytáčely, protože co se asi dělá na koncertě? Ikdyby to byla sebehorší hudba a skupina, tak bych dokázala skákat, jak blb, ale hlavní by bylo, že by byla prdel a užila bych si to. A ani komplikovaný to neni. Prostě, když už jsou rodiče přemluvený, tak jen beru prachy a jdu. Noaco, že bych byla ve škole unavená?! Jsme tam unavený furt. Nic se nezmění. Ale jestli chcete mít akademické výsledky, budiž.

Nikomu nic nevyčítám.

Chyba je ve mě.

Jsem srab.

Dokud nebudu mít sebevědomí, nikam moc chodit nemůžu.

Najednu stranu. Je mi čtrnáct. Na tu druhou - NOACO:D.

Nechci pak pařit ve třiceti. To už budu v takovémtom divném věku.

Ale asi je mi souzené sedět doma mezi čtyřmi zdmi. Ale sakra, chci odreagování. Chci utýct z tohohle hnusnýho, stereotypního, hnusnýho světa.

A schválně na truc začnu chlastat a kouřit...

Toť vše. Nemám náladu. Na niiiiic. Natož na učení a podobný sračky. (I na zametání chodníků je někoho potřeba!)

Víte, co jsem zjistila?

Že mě tanec, nějakým způsobem naplňuje.

Jo, ikdyž jsem sice pořád v sestavách jen vzadu a na tancování jsem prostě, jak poleno, ale i tak mě to baví. Ikdyž jsem možná nejhorší ze skupiny a netancuju dobře, tak jsem za to pořád ráda a ikdyž říkám, že se mi na ten trénink nechce (..jelikož je v pátek a to už se vidím jen doma nebo venku), tak i přesto jsem pak ráda, že jsem tam šla.

Miluju to sledování, jak už se ta sestava pomalu, ale jistě dává do kupy, smějem se a prostě jsme myslim dobrej kolektiv. (nechci nic zahřiknout) Mám tam ty holky ráda, jojo. I naší trenérku. Taky mě naplňuje ta hudba. Jak vždycky začne hrát z repráků a my vnímáme jen ji a to, jakej zrovna máme udělat krok. Asi nechcete číst moje tlachy o tom, jak jsem ráda, že tam chodim a jak moc mě to baví, ale když já musim.

Není to něco, čeho bych litovala.

A pak, dneska jsme byli s rodinkou na Titanicu. Viděla jsem to snad, když jsem byla malá. Táta se na to vždycky díval a tak jsem se připojovala, ale teď už jsem to dlouho neviděla, protože táta si to ani nijak nepouští, ale ani nikdo z rodiny a navíc táta je pořád pryč. Venku bylo tak jako hnusně a tak to byla dobrá příležitost vypadnout z bytu :)

Šli jsme tam asi v sedm.

Začínalo to ve třičtvrtě na osm.

Kino se začalo plnit, já začala bejt nervózní, protože nemám ráda velkou společnost, kde můžu kdykoliv potkat někoho známýho a to mi moc dobře nedělá, ale naštěstí jsem nikoho moc nepotkala, takže ze mě tyhle stresy opadly. Vždycky jsem při tom hnusná na mamku a na bratra. Achjo. Koupili jsme si obří kolu a každej malej popcorn. BOŽÍ. Utratili jsme docela dost peněz, protože už samotný třidépředstavení stojí dvě stovky. Seděli jsme všichni za sebou, protože všude už byly místa obsazený. Seděla jsem vedle nějaký mamky s dcerou, uf. Čekala jsem, že budu sedět vedle nějakýho zamilovanýho páru a nepřežila bych, kdyby se to vedle mě začalo cucat a bůhvícoještě. Sál byl naplněnej zamilovanejma párama, rodinama s dětma a lidma středního věku, který se přišli slušně pobavit do kina. 3D brejle mě tlačily, tak, že jsem je pořád posouvala a spoustu věcí jsem tam pochopila, až teď, protože jako malá jsem tam ty věci nechápala a tak. :D

A ten konec mě málem tak sebral, že se mi chtělo brečet.

Uhm.

Jojo, nebyla.

Ale bylo to úplně nejhorší. Představa, že bych tam byla já. Těšila bych se do Ameriky, mávala lidem a vytahovala se, že tam můžu plout, na tak krásný lodi. A pak... co by bylo pak?! Dívala bych se na ty vyděšený obličeje tisíce lidí. Všichni by měli v očích strach a snažili by se zachránit si vlastní život. A každej by vám vyškrábal oči jen, aby mohl žít. Křičeli by. Měli by hysterák nebo by absolutně klidně přijmuli smrt. A pak tma, ticho a prázdnota.

Já se smrti bojim a nechci na ní myslet, protože to je to nejhorší, co fakt můžu dělat. Pak jsem prostě labilní a bojim se neuvěřitelně moc.

+ pro zlepšení nálady si pusťte od Nicki Minaj - Starships. Mám při ní chuť tancovat a radovat se prostě jen tak. Zničeho nic!:D:)

Dnes na tomhle blogu byli tři lidi. Achjo. FOREVER ALONE.

Jo, tak jsem si to přála. Jen tak si psát prostě do větru, jen pro to, abych tyhle řádky mohla předčítat vnoučatům a začínat tou klasickou větou : "Já, když jsem byla ve vašem věku...", abych je tím mohla srát, ale stejně, vnoučata mít nechci, protože je to pak jen potvrzení, že už jste starý vykopávky a tak si to chci jen tak za třicet let předčítat pro sebe se slzou v oku a čajíčkem v ruce. Za dlouhých zimních večerů. ALE - stejně, každej chce, aby jeho blog byl alespoň trochu známej, ale zároveň nechce, aby mu tam nalezlo široký okolí a nechce, aby ten jeho blog někdo četl. Tak co doprdele chceme?! A má to tady vůbec ještě cenu?! Asi ne. V takových chvílích si říkám, že nic nemá cenu. Že prostě seru na učení a ono to nějak dopadne, že se nebudu snažit nějak se kulturnit, když stejně pro všechny pořád budu obyčejná a brejlatá a nikdo o mě ani neškrábne, natož, aby se se mnou někdo bavil, atd, jelikož mám v posledních dnech, takový dojem, že jsem ledatak trapná a nudná a všechny jednoduše seru. My už to budeme mít v rodině, jojo. Taky projíždim interpals, kde zapojuji mozkové závity a plácám dohromady nějaký smysluplný věty, aby mi alespoň z těch jinejch konců světa někdo rozuměl, ale stejně jsem nějaký holce z Anglie, se kterou si píšeme (o kravinách, momentálně probíráme Hunger Games:D) napsala, jestli si jí nemůžu přidat do přátel, ale podle toho co mi odepsala, tak jsem jí musela napsat nějakou srajdu, protože mi napsala, že mě má taky ráda, jako kamarádku. No, tak WTF?:D Opravdu, má angličtina je na bodu mrazu. Řekla bych.

No, a udlálosti posledních dnů?

Psali sme asi čtyři testy, který jsem napsala tak nějak průměrně, takže jsem ráda, že jsem se na to učení alespoň podívala a byla šťastná i za to, co jsem tam sesmolila a na co jsem si vzpomněla. Ale stejně se všechno sere. Hlavně škola. Dneska se ze záchodů, který máme u třídy linuly takový odéry sraček, že jsem málem padla, jakmile jsem tudy prošla. Tyvole, to byl smrad, že by jeden pad. Někdo měl zřejmě lehčí průjem. (...LEHČÍ SE ŘÍCT NEDÁ! TAM NĚKDO PROSTĚ MUSEL SRÁT, JAK PROTRŽENEJ!)

Dneska pršelo. Jojo, Anglický počasí. Miluju ho, ale to, co mi udělalo s vlasama, to se nedá popsat. Ráno si prostě říkáte : "Joo, je to skvělý. Dneska jste se vlasy překonaly!", ale přijdete do školy a zjistíte, že vypadáte, jak zvětralej česnek. Víte, já když nemám dobrý vlasy, tak se ve škole nesoustředim na nic jinýho, než na to, jak asi blbě vypadám a těšim se na to, jak přijdu domů, dám si vlasy do drdolu a nikdo mě už neuvidí. (Pokud teda nějaký prase z vedlejších baráků nemá dalekohled a nedívá se, co dělá jeho sousedstvo..) No, dneska ve škole to bylo docela divný.

monday was ... fine. Ráno jsem nikomu neotevírala, ale bohužel, mamka otevřela. Tak jsem se zamkla a ty malý smráďata, který přišly (mamka mě informovala o tom, kdo to byl), hned zase odešly a mamka je podarovala. Je to stejně teď už o hovně. Celý Velikonoce. Ale to volno, je supr. Hned večer na mě začala mamka řvát, že prej, ať se jdu učit, bla bla. Mě se nechtělo, of course, ale mamka měla zase tu svou hysterickou chvilku, já se jen usmívala a pak mi mamka řekla, že mě prej táta chce v 15ti vyhodit z domu, že pudu pod most mrznout s bezďákama. Tátovi jsem napsala e-mail ve smyslu : Jestli mě chce vyhodit na den přesně, tak to už mi moc času nezbejvá a že ani nedokončim základku a že nemůžu bejt chytrá, jak oni a blabla. Táta ihned psal mě a mamce, že to prej neni pravda a takovýdlety věci. Mamka byla nasraná, že sem mu to řekla, ale nemá říkat takovýhle sviňárny, když to zaprvý není pravda a ... kam to dotáhla ona??????????! (jo, to už jsem jí v našich hádkách taky několikrát zmínila)

tuesday - jela jsem na rovnátka. Bylo to celý takový divný. Odešla jsem dřív z vyučování a těsně před přechodem mě zastavili policajti a povídaj.. : "Tak, ty si asi žákyně, takové sedmé, šesté třídy..", aha, "...chodíš na tuhle školu, můžem se tě nachvíli na něco zeptat?", a v tu chvíli se začali ptát na srajdy, jakože na jakou stranu se nejdřív rozhlídnu, když du po přechodě a já zapojila mozkový závity a řekla jsem, že na pravou, protože copak já vim, kam se rozhlížim? Já se buď nerozhlídnu vůbec a prostě tam vletim, že ty auta snad nějak zastavěj sami nebo se prostě podívám, aby se neřeklo, ale kam, netušim. No, bylo to blbě, jak jinak. Eeeh, ale prej má znalosti byli tak na 1-, ale hned jsem si říkala, proč jsem nemohla, kurva říct, že spěchám?! Jestli mě někdo viděl, tak se jdu zahrabat rovnou. Taková ostuda. Bavit se tam s policajtama a dělat ze sebe blbečka! :D Podarovali mě nějakýma letáčkama s názvem "CYKLISTICKÉ DESATERO", nebo cosi a já jsem si šla spokojeně domů. Hned potom jsem jela na rovnátka, ale jak jinak, měla jsem spoždění, ale stejně mě vzali. Tentokrát jsem si řekla, aby mi dali červený gumičky. Mamka je chtěla. Prej, aby mi šli k brejlím. -.- Uhm, prej vypadám, jak když mi teče krev, žejo. :D Taky mi dali nějaký gumičky na svázání huby. Prej : "A noste to 24 hodin denně.", no, to určitě. Zas vypadat, jak upír. Jednou si je nandám, ale ne teď. Hned, jak jsem vyšla z ordinace, rychle jsem se snažila zavázat si boty, nerozhlížela jsem se (radši!!!!!), kdo tam sedí v čekárně a šla na záchod, kde jsem si ty gumičky vyndala (což dělám vždycky, když mi tam daj něco takovýho..) a šla si koupit chlebíček, sedla jsem si teda do tý "kantýny" a spokojeně si rozjímala nad světem a zachvíli jsem zase odešla. Ha. Mám ráda, když udělám něco sama. Je to nejvíc dupr, ikdyž jsou to takovýhle malý blbosti. Já sama nic moc nedělám, neboť nemám odvahu.

Pak jsem jela domů, no, a toť vše.

Včera jsme byly s Hedou venku. It was fine. Fotila jsem, ale opravdu fotit neumim a když se Heda rozplývala nad tim, jak krásně mě vyfotila, že jsem tam prej ťuťu, tak jsem se ze sebe mohla zblejt, jelikož to prostě nesmí vidět široká veřejnost, neboť je to jednoduše hnus.

Dneska jsme s Míšou probíraly všechny strasti onoho krutého světa asi dvě hodiny po škole a bylo to taky dobrý. Zas jsem se po dlouhý době nasmála. :D Malý děti, jsou tak vtipný! :D Stačí je jen pozorovat, fakt. :D:D:DDDD

(...ten kdo zvonil byla Jaruška, aha)

Ach, jsem zpět, ale ani si nejsem jistá, jestli někdo vůbec postřehl, že jsem byla od středy mimo tuto civilizaci a mimo náš barák a vůbec i mimo tohle město, ale i kraj. Jojo, jeli jsme k babičce.

Jelikož já balím na poslední chvíli a chtěli jsme jet co nejdřív (tzn. ve středu po škole..), tak jsem nestíhala, batoh mi nešel dovřít, protože skoro všechno mi přišlo důležitý, jako třeba žehlička na vlasy, spreje na vlasy, něco na zkulturnění xichtu, atd. Sice mamka brblala, proč beru žehličku, což tahle otázka mě vždycky vytočí, jelikož nechápe, že prostě bez zásahu žehličkou by má ofina byla strašná, že bych si jí mohla leda ustřhnout až k čelu, což by byla lepší varianta, než abych měla na hlavě něco tak strašně zkroucenýho a vadícího. A nechápe, že kdybych tak vyšla, tak by po mě šla módní policie a museli by zalarmovat celou ČR, že sem vniknuli mimozemšťané, neboť ta ofina je opravdu hrůzaděs a když se dívám na fotky z doby neznámžehličku, tak se mi chce brečet, jak jsem tak mohla vůbec chodit a vystavovat se očím lidu. Ale nebudu dramatizovat, protože jsem si ještě v létě 2011, zapomněla vzít žehličku do Rakouska a někdy jsem vyšla i s tím nevyžehleným čímsi do víru přírody, kde mě potkali ledatak krávy.

Ale... kdejsmetobyli... ve středu jsem dorazila ze školy, v panice začala balit, ještě se trochu pokulturnila a šli jsme za mamkou a následně jsme měli projet celým městem, což je pro mě opravdu stezka odvahy, neboť jsem ten člověk, který se za svou rodinu docela i stydí (..jak vtipné, měla bych se stydět i za sebe!:D) a tak jsem doufala, že nikoho nepotkáme, ale bohužel. Všem už začaly prázdniny, lidi se rvali do autobusů, vysokoškoláci jeli na prázdniny, takže jednodušše jsem potkala ty, který bych nechtěla potkat ani v Českobudějovický kanalizaci a tak jsem už jen doufala, že se něco stane a já se teleportuju do autobusu Student Agency. Ach, zanedlouho se mi toto přání splnilo a už jsem seděla v pohodlném křesle SA, avšak mé místo obklopoval také můj batoh + foťák, takže jsem se tam jen tak krčila, až mě braly záda. :D Pro zpříjemnění, jako každou jízdu se SA, pustili film. A ten den pustili Máj. HA. Jak supr, že se o tom zrovna učíme a učitelka nám to zrovna ve škole nechtěla pustit, žeprej to polovina lidí ze třídy stejně nechápe a tak jsem se na to podívala v tom buse, ikdyž lehce s obtížema, protože to by nebyla jízda, aby mi do tý obrazovky někdo z onoho cestujícího lidu nestrčil svůj kedluben a já nemusela natahovat krk, abych alespoň něco viděla. Ale bylo to fajn. S bratrem, sedícím vedle mě jsme si dali horkou čokoládu a pak šli v Praze na metro, kde jsem opět panikařila na eskalátorech, už jenom proto, že nemusím vejšky a vůbec mám vždycky hrůzu, nastoupit na ty schody, když to jede, tak dosraně rychle a vy nic nevidíte a vidíte dolů, teprve až když nastoupíte, což je horóro, protože mě vejšky nedělaj moc dobře a pak, navíc, obdivuju lidi, který na těch eskalátorech v klidu sbíhaj, třeba i v podpatkách ! Ach, to se mi udělalo mdlo.

Dobře, dobře.

Dojeli jsme na nádraží, nasedli do vlaku, všecko v klidu.

Ale pak se mi udělalo mdlo podruhý, když jsme vlezli nějakýmu chlapovi do kupé. Pouštěl si nahlas písničky, až jsem ho podezřívala, že nás odtud chce vyhnat a jeho odéry mě bily do nosu, až jsem se modlila, kdy vystoupí a když už vystoupil, tak jsem otevřela okno a nasávala ten krásný vzduch...

Pak si k nám přisedla nějaká paní, která už byla milá a všechno, nesmrděla a cesta byla příjemnější.

No, ale u babičky, to bylo horšejší.

Nešla televize, neboť už tam vypnuli analogové vysílání a tak než se ten "settopbox" koupí, tak tam zatim televize nebude a taky se muselo topit kamnama, který prapodivně kouřily, že nám hrozilo otráveníse oxidem uhelnatým (nebo čímsi takovým, jak prorokoval můj veliký bratr..) a každý ráno jsem sebevražedně vstávala na prázdniny brzo, jelikož jsme se everymorning s mamkou vydali do obchodu. Taky jsem přežila návštěvu mamky kamarádky, která nás vždycky pohostí a my pak s bratrem vypadáme, jak kdybysme tejden nejedli, jelikož se ihned vrháme na brambůrky a všechno, co se naskytne... a mamka navíc nemohla nerozmáznout bratrův maturák, na kterej jsem tak úspěšně stačila za tu dobu zapomenout a dále jsem přežila návštěvu rodiny, kdy byla nuda, protože tam byly trapné momenty ticha, až jsem se musela smát, což nebylo dobrý, protože to bylo ještě trapnější, dostala jsem dobroty, měla jsem svátek (na kterej si ani má vlastní mamka nevzpomněla!), kdy mi Heda poslala SMSku s přáním, což mě děsně těšilo, že to mamka měla na talíři allday, četla jsem knížky od Lenky Lanczový (která všude do knížek cpe sex, ale tak co:D když se to tak vezme, je to přirozené!:D), fotila jsem, jeli jsme do města, "klapači" nezklamali a chodili mi drásat nervy dva dny, neboť tam furt klapali a řechtali už v šest ráno, což mě budilo, ale jediný, co mě potěšilo bylo to, že nám do tý vesnice, kde jsme přebývali, dali prolejzačky, což se divim, protože pro sto obyvatel to snad ani nemá cenu stavět a tak jsme tam vždycky s bratrem nalezli a mezitímco mi bratr povídal o fyzice a všech těchdle vymoženostech, o kterejch nemám ani páru, já jsem se houpala a vnímala okolní svět a rozjímala jsem nad svým životem. :D

Vrátili jsme se už dnes, protože tam stejně bylo hnusně (jako tady, jak tak koukám), ale zato se mi blbě opouštěl Mikky, můj kocour, kterej tak sladce mňaukal a předl a ani nedrápal, což je něco extra a tím si u mě napravil předchozí rok, kdy skoro nebyl doma a furt se někde flákal, ale myslim, že to bylo tim suprdupr počasím.

Navíc... na cestě zpátky jsme se chvíli zastavili v Praze. Šli jsme na Starbucks, neboť mamka prohlásila, že těch pár korun jí nezabije (což jsem se divila, protože mamka je většinou první, kdo panikaří, že za mě utratil pět korun). Šli jsme do McDonaldua bylo alespoň tu chvíli dobře. :) Dali jsme si McBox s kuřecíma nugetkama, sladkokyselou omáčkou, hranolkama a kolou a prostě... miluju cizince. V Praze je blaze. Kdybych, alespoň jednou mohla bydlet tam! A jestli se tam brácha dostane na vejšku, mohlo by to mít jisté výhody a těžce bych mu záviděla a nadávala si za svojí tupost, že se nikdy do Prahy na školu nebo tak někam nedostanu. A navíc, ve Starbucks (jobudustimfurtotravovat!) mě obsluhoval, takovej vtipnej kluk. :D Měl rovnátka a bylo na něm vidět, že se na mě nuceně usmíval, abych si na něj náhdoou nestěžovala na FB, že jsem neměla milý personál a tak. :D Ale káva dobrá, jako vždycky.

Mám několik fotek, tak váhám nad tím, jestli je sem dám.

Možná jindy, teď půjdu spát a jestli zejtra někdo přijde koledovat, tak ho poženu paralizérem, ale stejně si myslim, že nikdo do těchto končin nezabloudí, protože kvůli mě se nikdo nepožene do pátýho patra, že

Dobré poledne,

jak se máte? Jak jste se vyspali? Jaké je u vás počasí? A co jinak? :D

Ehm, tenhle tejden byl napůl fajn a napůl ne. Fajn bylo, že jsem dostala dvojku z dějáku, což jsem docela dost nečekala, protože mi to při učení moc do hlavy nelezlo a pak jsem se na to stejně vysrala a šla spát, ale jsem za to ráda. Alespoň jsem si opravila tu čtyřku z minula, když nám učitelka dala přepadovej test. Samozřejmě zásluhy za mojí dobrou známku patří i Adélce, která seděla přede mnou a poradila mi pár věcí, bez kterejch by to dvojka asi nebyla. :) Nejhorší je, že ona dostala za tři, ale když se na něco ptala, tak to byla zrovna ta otázka, kterou jsem neměla ani já.

Ale tak dobrý. Už ani nevim, co se ve škole dělo. Mám výpadky paměti. Jen... v úterý jsme vařili na kuchyňkách tortilly, který byly celkem dobrý. Krájela jsem maso, ikdyž jsme se ho s Peťou štítily a já jsem odkrajovala všechno, co vypadalo třeba i jen jako náznak tlustýho masa. :D Příště máme dělat velikonočního beránka, takže to bude ještě zajímavý. Učitelka navrhovala udělat nádivku, ale to bych na ní asi vyvrhla, ale nemůžu to soudit, když jsem to ještě snad v životě nedala do huby.

Jinak jsem ve čtvrtek jela do města s mamkou. Nejdřív jsme šli taky s bráchou k fotografovi, aby ho vyfotili na řidičák (jojojo! udělal ho napotřetí) a mamka tam přitom měla kecy, jakože jestli se tam s Vaškem nechcem nafotit na kalendář, že by jí to udělalo radost. Dívat se na svůj xicht, při každým se podívání na kalendář moc radosti nenadělá. Pak jsme teda s mamkou jely do Student Agency, vyřídit jízdenky na středu, kdy jedeme k babičce a pak jsme prolízaly obchody, kde mi mamka nebyla ochotná nic koupit, pak jsme šly do mekáče, kde jsem se najedla, mamka si dala kávu a pak jsme šli zase prolejzat, kdejakej obchod, až mám nakonec tepláky z Cropp Townu. Jsem ráda, protože tepláky už jsem potřebovala jako sůl a ta ohavnost, kterou jsem měla na tělák, už se nedala vydejchat.

V pátek jsme jely s Kiki na trénink, kterej byl supr, jelikož už druhej tejden nacvičujem útvary, atd a děsně se mi to líbí. :D Na to, že jsme jen rekreační kurz se mi to líbí, né, že ne. Taky nás trenérka vzala podívat se na různý sestavy, jako Wimbledon a Francie. A Francie byla i s kostýmama, který jsou supr a celkově se mi ta Francie líbila asi nejvíc. :) Měli to jednoduchý, ale jak říkala Kikina : efektivní! :D Pak jsme šly za H. + M. do KFC, kde jsme kecaly, bla, bla a pak se jelo domů.

Taky měl včera táta narozeniny. Chtěla jsem mu napsal e-mail, ale nakonec ho napsala mamka za nás za všechny a alespoň jsem si zase probrala schránku v ímejlu a přečetla si zprávy od táty o tom, jak se mám ve škole snažit a tyhlety kecy, který mě serou a to nemluvim o mamce, která mi furt navrhuje, ať dělám tuhle práci a támhletu, stejně, jako když včera ve Vyprávěj viděla traktory a tak mi řekla, jestli nechci dělat traktoristku. Ne, díky mami. Opravdu nechci.

Ale zpátky k e-mailu. Táta mi psal, jaký to je v Indii a taky mi posílal fotky a psal, že tam hlásí, že bude 41°C, což bych už zdechla, neboť já jsem mrtvá i při třicítkách..

- a toť asi vše.

Ráda bych psala, ale když už se snažím psát, tak vlastně ani nevím co.

Nikdy nevím, jestli sem přidávat nějaký ty fotky nebo jestli vás to nebude příliš nudit. Taky nechci psát nudně a proto nepíšu vůbec - protože mi to připadá nudný a suchý a tak vůbec. Můj názor je ten, že psát neumím, takže je to se mnou vážně těžký. :D Ve škole to taky není zrovna supr. Známky jsou dost hrozný, ale aspoň si splním svůj dávnej dětskej sen - budu kadeřnicí! Jojo, musim to nějak zvládnout. Ještě 3 měsíce a 3 dny a budou prázdniny! (Už aby to bylo) Taky jsem se přihlásila na ten školní výlet. Jestli mě to bude stát život, tak se poseru. No, uvidim. Taky to nemusim zaplatit a ještě tam nejet. :) Jooo, květen bude docela nabitej. Hlavně jsem posraná ze zkoušek z ájiny, protože to nedám a H. mi říkal, že je tam tak nějak 120 otázek, což je docela zabijácký. Dneska jsem měla na ájině vymeteno. Bereme předpřítomný čas a tak jsem v loji, protože mi to moc do hlavy neleze, ikdyž je to celkem jednoduchý.

Zejtra píšem z matiky, takže to taky nevidím jinak než tak, že na tom zase vyhořim a dostanu maximálně čtyřku. Kéžby to už bylo za mnou, fakt! Hmmm, asi už zmizim. Budou mi dávat HIMYM.

...a snad časem napíšu lepší článek. :) Tohle mělo bejt jen pro informaci, že ještě žiju.

Všechno se pomalu, ale jistě sere.

Všechno jde do kopřiv.

Asi začnu meditovat.

Ale až odjede táta, protože ten mi narušuje mou pochroumanou auru a já si jí musim znova nahodit, abych se měla fajn. Jsem ráda, že mě čeká 9 dní volna. KONEČNĚ. Je to supr, ale nemám žádný plány. Můj bratr možná odjede, mamka bude chodit do práce a táta v pondělí odlítá (haha, konečně klid).

A prostě... mě sere, že nemám normální rodinu. A že nemám ty nejlepší geny. Že jsem prostě normální a né třeba přirozeně hezká. Ale můžu bejt ráda, že na tom nejsem nejhůř (jo, jsem). Sere mě, že jako jediný v celý galaxii nevlastníme auto a ne kvůli tomu, že by nebyly prachy, ale má to jiné důvody, proč nemáme auto. Nijak to ani nevnímám, ale nadruhou stranu mě to sere. Co si budem nalhávat, že. Alespoň šetříme životní prostředí! :D Asi se tenhle tejden budu nudit. Nikam nejedem, nic.

Dneska máme k obědu svíčkovou. Já asi jako jediná, bych chtěla svíčkovou s kuřecím masem, protože hovězí nejim. Ale mě jde v tý svíčkový spíš o ty knedlíky a brusinky! :D Miluju knedlíky.

Ale... tenhle tejden byl hrozněmoc blbej, protože jsem dostala nekonečna pětek a taky mě to sere. Nevim, kam půjdu na školu. Asi skončim v nějaký žumpě, ale aspoň to budu mít všechno za sebou. Mamka by už mohla přestat řvát, že na všechno seru a nic nedělám. A taky jsem opustila od mého nadšení z talentové školy, neboť prostě neumim malovat a tak už se na nějaký ty talentový školy hlásit nebudu. Kdo nemá talent - má smůlu.

Heda mi odjela na hory, takže prostě NUDA.

Když tak o tom přemýšlím, mám pocit, že těch kámošů na takovýto chození ven moc nemám. Mělo by se to napravit, ale momentálně na všechno seru a budu aspoň relaxovat, protože mě bolí haxny ze včerejšího tréninku. Docela se děsim galavečeru, protože mám pocit, že to tam všechno zvořu a bude to propadák. A taky nechci, aby tam bylo moc známejch lidí. Ale jinak byl včerejší trénink opět docela fajn. Čekání na bus nám zase zpříjemnil ten pán, co vždycky vyleze z okna v prvním patře a začne něco řvát (asi to má bejt zpěv). Potkali jsme taky nespočet lidí, ale nijak mě to ani nesere.

V pondělí byl průměrný den. Nešla jsem na trénink a pak jsme jeli s mamkou reklamovat mp3ku. Trapné. Ten krám jeden se rozsvítil a dělal, jakoby byl v pořádku, takže jsme si tu mp3ku zase odnesli. + koupila jsem si novou mikinu a potkala jsem v buse J. a M. a tak jsme kecali.

V úterý jsem přežila nejhorší trapas svýho života.

Ve středu jsme měli ájinu a šla jsem ven s H. a V, takže jsem brala foťák, bla, bla.

Čtvrtek - hmmm, bylo MDŽ a nakvartýrovala jsem se k Míše domů, kde jsme se jen tak váleli, jedli štrůdl a bylo dobře (jen mě, protože jsem Míše tim štrůdlem zase podrobila půlku bytu:D).

V pátek byl trénink, zase jsem se dozvěděla nehezký věci a zpívali jsme v hudebce Johna Lennona - Imagine, kdy nám to učitelka zkritizovala. A při čekání ve vchodu na Kikinu, tam přiběhly dvě holčičky a začaly se hádat o tom, kdo otevře dveře a pak na sebe žalovaly. :D Roztomilý. Takový problémy mi chybí. ^^

Joa, už se zajednává školní výlet.

My prej máme jet do Plzně, do nějakýho 'IQ PARKU' + do Plzeňský ZOO.

Asi nikam nejedu.

Není to kvůli tomu, že jedeme do Plzně a tak. Já bych na vejlet jela klidně i k naší babičce na zahradu, ale s některejma lidma v tý třídě se kterou tam máme jet totiž nemám zrovna excelentní vztahy. Nebudu to tady rozebírat. LONG STORY.

Tady je hlavně nejlepší text).

Tenhle tejden byl docela DO-BREJ. Až na známky, tak by to bylo vážně skvělý.

Sice na mě byla naštvaná třídní, protože jsem se smála v hodině (ale jak mám asi zadržet smích, když se smát potřebuju?) a ona to hned pochopila, jakože se směju jí (asi si je sama sebou nejistá nebo co), takže tam začala mít nějaký kecy, že ať jdu ten její extranudný výklad odříkat za ní, ale že já bych to nedokázala a taky, že si můžeme rovnou udělat poznámky z učebnice sami, že mi určitě celá třída poděkuje a že to pochopí jen pár jedinců, mezi který nepatřim. OHMYGOD, ta mi dokáže dosrat náladu. Ještě nám tam taky dala "přepadovku" z dějáku, takže většina třídy má za pět. Od tý doby, co máme tuhle třídní, tak nesnášim slovo "precizně, precizní..." a prostě všelijak vyskloňovaný slovo precizně.

V takovejch chvílích mi chybí naše stará třídní. Ikdyž jsem na ní nadávala, tak teď mi dost chybí a přála bych si mít jí zpátky. A nejen já bych si to přála.

Ale občanka byla už fajn (joo, i s naší třídní). Povídali jsme si o trestním právu a prostě něco z jejího výkladu bylo vtipný. :D Seděla jsem celej den s Áďou, aby ode mě měla M. klid a protože ve škole nebyla Peťa, která byla ve čtvrtek na maturáku svý ségry. Achjo, těšim se až přijde do školy, protože má určitě z toho maturáku zážitek na celej život. Docela jí závidim, ale Peťa tam měla snad celý příbuzenstvo (14 lidí) a my tam byli jen tři a byla to nuda na entou. Alespoň pro mě.

Ale zpět k výkladům učitelky na občance. Prej : "No, to si člověk nemůže ráno říct 'Taak, teď jedu do práce, tak nějakoho zajedu'". :D Tomu jsme se smáli, jak blbý.

Pak byl trénink. Heda chtěla zajít za mojí mamkou, aby mě mamka pustila ven, ale já jsem nechtěla, protože jsem si dala předsevzetí, že budu chodit víc na tréninky a tak jsem tam jela. A bylo to docela fajn. Trénink bez toho, abych tam neudělala něco blbě by se neobešel, ale i tak mě to prostě baví. Vážně uvažuji o tom, že bych šla do přípravky na soutěžní skupinu. Ale bojim se, že na to nějak nemám. A taky je otázka, kdo by tam se mnou chodil, jelikož já se sama seznámit neumim a už vidim, jak by se tam na mě všichni dívali, jak na nějakýho vetřelce z vesmíru. Trenérka nám ale říkala, že v tý soutěžní skupině se pak každej vytancuje a pak už tancuje líp. :)

Taky nám tam dělala rozcvičku holka z naší školy o který jsem si do včerejšího tréninku myslela nepěkné věci. (Jsem zlá, vím) Ale asi jsem na ní změnila názor.

NO, po tréninku jsem zase kecala s K. na zastávce a teď si tam stojíme a začal tam z okna řvát nějakej chlap, bože. Všichni na zastávce najednou zmlkli a tiše ho pozorovali. :D Navíc jsme byli v obchodě a zamilovala jsem se do tašky s vlajkou Velký Británie. Chci jí. Klidně s ní budu lízt kanálama, ale prostě jí chci! :D (Chtít můžu) Při cestě domů jsme potkali Hedu, Míšu a V. Nejdřív jsem nechtěla, aby mě vůbec spatřili, protože můj vzhled byl dost tragický (co chcete po tréninku, že), ale nakonec jsme byli venku asi hodinu a bylo to SKVĚ-LÝ. Tímto těm lidem vzkazuji, že je miluju. Teda spíš jen Míše, protože vím, že tyto řádky bude zanedlouho číst. Smáli jsme se, dělali kraviny a takhle jsme tam byli asi až do půl devátý. Byla zima, ale nijak to ničemu nevadilo. :)

Hm, jinak se ve třídě stalo něco nemilého a na povrch vyplula jedna fotka, která asi vyplout neměla (ne, moje není). Na jednu stranu je to vtipný, na druhou smutný a nijaký. A nejhorší je, že do toho člověka byste nic takovýho neřekli. "Tyvole, ho má nějakýho kulatýho.", "Neasi, tyvole. Bude to trojúhelník!" :D

Teď mi tady zase píše H, že jsem prej porodní bába.

Bože. :D

Je to docela vtipný.

Dala jsem mu jakože výpověď a on chce prej obnovit smlouvu. Hrůza, hrůza.

Někam bych šla.

Nejlíp fotit a tak. Zase se s někym lámat smíchy, atp.

A další věc : do tý Prahy jsme nejeli, jak jste si mohli všimnout. Protože teta prej někam v neděli ráno jede a tak tam pojedeme asi jindy. (Hmm, ale kdy, žejo) No, sere mě to, protože teď jsem tam už mohla bejt. :)

Gr, už jsem sem chtěla napsat před pár minutama, ale přišla sem mamka a musela jsem vypočítat asi tři příklady do matiky. Hrůza, děs. Vůbec to neumim a to z ní zejtra píšem. Zase skončim se čtyřkou nebo pětkou. Jak jinak. Ale nejhorší je, když se učíte, jak pablb, lezete za bratrem, ať vám s tim pomůže, píšete mu písemný žádosti a stejně přijde mamka a začne vám vykládat, jak se vůbec neučíte, bla, bla. Navíc tý písemky se bojim už asi tejden. Možná víc a jelikož už náš učitel přijel z hor, tak jsme jí měli psát ve čtvrtek, ale z důvodu toho, že jsme ho zase srali (a posadil mě se slovy : "vypadni, nemám na to náladu", když jsem panikařila u tabule), tak nám tu písemku dal na zítřek, ale co. Stejně jsem s tim už na ten zejtřek počítala. Ale celej tejden se budim ze spaní, křičim a řežu se. [vtip] Achjo, to nezvládnu. Ale měla bych to zvládnout, jinak budu mít zase blbou známku. Hrůza. Ale asi nakonec neskončim pod mostem. Nebudu to vidět bledě. Ale kdoví. Musim se připravit na nejhorší.

Joa, 16. května mi sundaj rovnátka (idioti! ne, pardon, ale já ty rovnátka miluju a navíc mám takový králičí zuby, takže už se nebudu moct zubit), pak si musim dojít asi 22. května pro vyndavací rovnátka, takže mi ještě předtim budou zase myslim dělat otisky zubů, atd, no hrůza. Momentálně jsem si dala růžový gumičky. Řekla jsem si, že to zkusim, protože už mě fialová a tyrkysová nudila a tak, ale tohle je děs. Když mi ta sestřička nandavala na rovnátka ty růžový gumičky, tak jsem si říkala, co to sakra blbnu a zrovna jsem si vybrala snad tu nejkřiklavější, co tam měli, ale je to docela dobrý musim říct. Zase jsem tam zabloudila. No, ehm, 18. května máme zkoušky z ájiny. Podle informací, co jsem dostala, tak ty zkoušky udělám, ikdyž budu mít jen 20%, takže bych to mohla dát. Navíc - ty zkoušky jsou v pátek dopoledne, takže se nepůjde do školy, supr. Ale stejně pořád panikařim, že ty zkoušky nedám. A 6. června máme galavečer. Doufám, že tam bude co nejmíň známejch lidí. Kdyžtak se zamaskuju, aby vůbec nikdo nevěděl, že jsem to já (ani vlastní mamka). Nojo, galavečer se blíží, atmosféra houstne, stěny se svírají.

Dneska jsem se chtěla vysrat na tělák a necvičit, ale i přes mou lenost jsem se k tomu dokopala a nakonec jsme ani nic moc nedělali. Bylo to docela zábavný pozorvat, jak my holky máme běhat, ale místo toho tam sem tam popoběhnem, rozcvičku opět odfláknem a pak každej pilně hrál. Někdo volejbal někdo přehazku, učitelé si tam povídaj a pak se na to půl žáků vysere a jdou si sednout a někdo ještě poctivě hraje. Ikdyž... my jsme měli původně hrát přehazku a vznikl z toho volejbalo-přehazko-basketo-cosi, tak jsem si šla sednout a učitelům to bylo fuk. Vesele si povídali dál. Asi měli zajímavá témata.

Hm, jinak... v pátek jedu asi za tetou a strejdou (napsala bych strýcem, ale půlka z vás by mě zavrhla:D:D) do Prahy. KONEČNĚ příležitost, jak se vyhrabat z týhle díry. Alespoň nebudu na víkend opět uvězněná doma. Ach, ani nevíte, jak se těšim. Beru Hynka, takže alespoň budu mít konečně co fotit. Věřte nebo ne, tady je velký nic.

Taky jsme dneska byli v kině. Na Signálu. Napadlo nás to, proto, protože jsem si zpívala tu písničku z toho filmu a Vojta Dyk je na svůj věk docela dost hezkej.

+ leze vás sem nějak moc. Co vás tu jako baví??????! Toť otázka.

Chci, aby už bylo jaroooo!

Myslela jsem, že to, co bylo v neděli byl jenom nějakej zkrat a že si ó velký šéf dělal srandičky, ale dneska prostě mrzlo. Ani nevíte, jak se těšim, až zase půl dne budu venku, jen v mikině, dojdu si pro ledovou tříšť a budu happy.

Hm, to by bylo asi tak vše.

Ta holka má nejúžasnější vlasy !